Hradištko

Řeka Labe již v dávných dobách slovanských tvořila hranici území kmenů Zličanů. Zlický kníže Slavnik pak v 10. století, maje obavy z nepokojných kmenů na pravém břehu Labe, opevňoval labské bory, budoval u nich hradiště. Takovým hradištěm bylo i Hradištko. Není však vyloučeno, že tu ves stála již dříve, v 8. či 9. století. Ves byla kryta ze severu řekou a na pevnině dvojnásobným valem, pleteným z proutí a soustavou bažin a příkopů. Hradiště byla nejrozšířenějším typem sídel té doby. Vedle velkých hradišť knížecích byla rozšířena hradiště strážní, malá. Střežila důležité komunikace a brody. To je právě případ Hradištka.

V roce 995, po vyvraždění rodu Slavníkovců na Libici, se stali vládci v zemi Přemyslovci. Po těchto událostech byla část území přidělena zakládanému benediktinskému klášteru v Praze na Břevnově. První písemnou zmínku o Hradištku nám zanechal kronikář Kosmas. Od něj se dovídáme, že roku 1088 první český král Vratislav II. věnoval ves kapitule vyšehradské, kterou právě založil.

Roku 1345 dostal od krále Jana Lucemburského v "ušlechtilé léno" pan Hynek z Lichtenburka a Žleb vesnici Sadskou, Písty, Zvěřínek a Hradištko. Obyvatelé naší obce se tak stali poddanými poděbradské vrchnosti. V tomto období celé panství vzkvétalo.

Hradištko se od roku 1495 spolu s dalšími obcemi stalo znovu královským zbožím a až do 16. století bylo neustále zastavováno. V roce 1542 rozhodl král Ferdinand I. o vyplacení tohoto zboží ze zástav.

Bohatost lesů a výborné lovecké podmínky způsobovaly poddaným neustále potíže. V zemském zřízení z roku 1549 a 1564 je lidu zakázáno nosit ručnice, lovit zvěř a kácet dřevo. Překročení tohoto zákazu se trestalo utnutím ruky. V blízkosti polesí bylo zakázáno chovat ovce a kozy neboť jest tímto chovem způsobena škoda na lesní zvěři. Toto nařízení poptvrzuje i nástupce Ferdinanda Maxmilián a nařizuje, aby byly kozy a ovce z vesnice prodány.

Řeka Labe poskytovala od pradávných dob obyvatelům Hradištka obživu a užitek. Prutníky, lemující břehy, dávaly dostatek proutí na výrobu košíkářského zboží. Dobrým zdrojem obživy byl i rybolov. Rybáři měli povinnost nosit ryby na trh do města, na jaře stahovat ledovou tříšť z řeky a za to dostávali zdarma korec žita. Zajímavé je, že tehdy byl bobr považován za rybu a po ulovení museli rybáři odvézt na zámek do Poděbrad jeho ocas a nohy. Za odměnu dostali konev piva.