Troubsko

Tento nižší šlechtic zřejmě nebyl vlastníkem celé vesnice; pozdější prameny dosvědčují, že se Troubsko v souladu s tehdejší praxí roztříštěné družby dělilo mezi několik majitelů. V letech 1317 – 1389 zde dokonce víme o existenci lenního statku olomouckého biskupství. Roku 1349 koupil Ludér, převor brněnských dominikánů, s neteří Kateřinou 4 v Troubsku od měšťana Anselma a daroval je herburskému klášteru. Tato část vesnice se na dlouhou dobu administrativně odloučila od zbylé větší části a po převedení majetku herburského kláštera na jezuitskou kolej v letech 1578 – 1581 se stala součástí řečkovického panství. Řečený větší díl vsi, rozdělený na nestejné podíly, často měnil majitele a v průběhu 14. a 15. století jej drželi příslušníci různých šlechtických rodů – z Křižínkova, z Rohozova, ze Svojanova a především četní členové starého vladyckého rodu z Heršpic. Až celou ves kupuje Matyáš Munk z Ivančic a od roku 1573 je uváděn jako jediný vlastník, a to až do roku 1609. (V těchto letech také započal se stavbou zámku na místě bývalé tvrze) Mezi další vlastníky panství patřily osobnosti jako Karel st. ze Žerotína, Albrecht z Valdštejna či Jiří Rupert Hausperský.

Největšího hospodářského a kulturního rozvoje dosáhlo Troubsko v letech 1735 až 1806, kdy obec vlastnil Tomáš Jan Sekora ze Sekenberku. Věnoval se hospodářství, rozmnožil počet řemeslníků, podporoval rybníkářství a lesní hospodářství. Po jeho předčasné smrti pokračovala v jeho práci žena Anna Marie a dcera Marie Cecilie. Z tohoto období je dodnes dochováno nejvíce památek. Roku 1826 se panství dostává Leopoldu Hodákovi.

V této době byla postavena škola, železnice, obec byla také roku 1876 povýšena na městys. V nebývalé míře se začala rozvíjet i veřejná aktivita obyvatel, byl založen spolek Poděbrad, sbor Hasičů (1905), TJ Sokol (1911), Orel (1913),…Byla uspořádána národopisná výstava, od které se traduje uchovávání starých zvyku a obyčejů. Posledními majiteli troubského velkostatku byli v meziválečné periodě Hugo a Josefa Gabriela Ptáčníkovi a Bedřich Hochberg.