Javorník

První doklady o osídlení Javorníka sahají až do hluboké minulosti, což dokazují nečetné archeologické (viz.archeologie) nálezy kamenných sekerek v blízkém okolí, které napovídají,že se zde mohla nacházet osada pravěkých zemědělců. Další nálezy pocházejí z pozdní doby římské, kdy se našly mince na blízkém kopci anebo nádoba z Rychleb, které pocházejí z této doby. První písemná zmínka pochází až okolo roku 1290, kdy byl veden soupis majetku vratislavského biskupství, který zmiňuje ves ,,Jawornik“ .(viz.Historické zprávy). Ves byla postavena určitě dříve, což dokládá i zdejší kostel sv. Kříže s blízkým tvrzištěm, který se datuje do 60.let 13. stol. Velmi brzy se objevuje v dalších zprávách i zdejší hrad, který vznikl na přelomu13. – 14. stol., poprvé byl ale zachycen v písemných pramenech až v roce 1307. Od 14.století byl majetkem vratislavského biskupství, kterému patřila již ves pod hradem. Část osady v podhradí nabývala postupně městský ráz a roku 1373 je poprvé vedle vsi uváděno i město Javorník, i když na městská privilegia si muselo počkat až do roku 1549 (viz. Městský znak).

Období husitských válek těžce dolehlo i na Javorník a okolí. Roku 1428 se podařilo husitům Javorník s okolím zdolat a ovládali ho až do roku 1432. V tomto roce byl za velkou sumu 10 000 zlatých vykoupen biskupem nejen Javorník, ale i okolní města a hrady a vrácen vratislavským biskupům.V roce 1509 začalo nové období rozkvětu města, kdy na biskupský stolec přišel biskup Jan Thurzo (viz.osobnosti), který provedl četné renesanční úpravy hradu a zároveň mu změnil jméno podle patrona vratislavských biskupů Jana Křtitele na Johannesberg (Jánský Vrch). Taktéž se podílel na rozvoji hornictví, v blízkém okolí se začala těžit stříbrná ruda, vznikaly hornické osady, byla postavena huť i hamr.

Předzvěstí horších časů byl velký požár města v roce 1576, při němž shořela velká část domů včetně fojtství. Podobné pohromy mělo od města odvrátit nařízení z roku 1577, aby stodoly byly stavěny mimo město. Domy byly zbudované s kamennými štíty a měly tak lepší právo při vaření piva. Z tohoto nařízení je patrné, že Javorník měl do požáru většinou dřevěné domy.

Největší katastrofou pro město a jeho široké okolí bylo období třicetileté války, které město zasáhlo hned v prvním roce, kdy přes ně přešla vojska slezských stavů, která šla na pomoc českému odboji. S pokračující válkou se stupňovaly válečné hrůzy, které Javorničtí pocítili od Valdštejnových žoldáků, kteří zde r.1627 rozbořili svůj zimní tábor. Navíc zasáhl Javorník černý mor, na který z celého města zemřelo 532 osob. Vpád švédských vojsk do Slezska zasáhl i Javorník a válečné hrůzy dopadly na místní obyvatelstvo plnou vahou, kdy vše bylo spojeno s drancováním jak švédských vojsk pod vedením např. generála Wittenberga, tak bohužel i ze strany tzv. domácích tj. císařských vojsk. Ani uzavření vestfálského míru neosvobodilo město od řádění vojsk, která se vracela do svých domovů. Přes tyto válečné ztráty neutrpěl Javorník tolik, co města ležící hlouběji ve slezské rovině. Zároveň probíhaly v několika fázích na Jesenicku čarodějnické procesy, které se naštěstí Javorníku víceméně vyhnuly. Je zde jen záznam vyšetřování jedné obviněné r.1667, které podle tehdejších spisů skončilo jejím vyléčením. Zda tzv. dům čarodějnic, zbořený r.1660, dostal jméno po uvězněných čarodějnicích, nelze prameny doložit.

Koncem 17.stol. bylo město nevzhledné a v zajímavých pamětihodnostech Slezska Bedřicha Lucea z r. 1685 se o něm píše nelichotivě:,, Javorník se považuje rovněž za městečko, ačkoliv má jen málo okras……“ Navíc se zcela hanlivě o vzhledu města vyjadřovalo úsloví: Kostel ve vsi, radnice u hnojiště, náměstí u kurníků, to jsou tři divy Javorníku.

Město bylo obklopené nevelkou zdí a mělo 3 městské brány, a to při vjezdu od Vidnavy a Jeseníku (Sladová brána), od Bílého Potoka a od Travné. R.1702 tyto dvě poslední brány poškodily velké povodně, které zasáhly město, a brány už zůstaly neopravené.

Teprve ve 20.letech 18.stol.se už mohl Javorník pochlubit výstavnými budovami a náhlou proměnu v úhledné městečko potvrdil ve svých záznamech i Bedřich Bernard Werner, který zachytil jeho vzhled kolem r.1738 pěknou rytinou. Vnější lesk nových staveb byl odrazem hospodářského pokroku. Oživily a rozšířily se trhy a cechy a velmi příznivou podmínkou rozvoje bylo r.1748 zřízení komorního ředitelství biskupských statků pro habsburské území, čímž se stal Javorník hospodářským a správním střediskem pro celé Jesenicko.

Slibný rozvoj města na dlouhou dobu zastavily války o Slezsko, kdy opět místní obyvatelstvo pocítilo útrapy jak od pruských, tak od rakouských armád. Po skončení sedmileté války se dožil Javorník nebývalého rozkvětu, za který vděčil vratislavskému biskupu Gothardu Filipovi Schaffgotschovi. Biskup se za války přidal na rakouskou stranu, což mu pruský král Bedřich II. nikdy neodpustil, a proto se musel uchýlit na zámek Jánský Vrch, který i s městem připadl tehdy rakouské straně. Biskup byl nejen duchovním, nýbrž i světským hodnostářem a jeho příchodem, dovršeným r.1767 přeložením zemské vlády z Vidnavy do Javorníku, se město stalo rázem správním i kulturním střediskem celého kraje. Navíc byl i velkým milovníkem umění, a proto za jeho působení navštívilo městečko spolu ze zámkem mnoho uměleckých osobností. Nejznámějším byl vídeňský rodák a zakladatel komické opery Karel Ditters, poctěný později přídomkem z Dittersdorfu ( 1739 – 1799). Smrtí biskupa Schaffgotsche r.1795 sice město ztratilo na přitažlivosti, ale mezitím zde vyrostly 2 manufaktury na výrobu hrubého vlněného sukna zvaného haras. V roce 1770 byl Javorník největším střediskem na výrobu harasu v celém Slezsku a za napoleonských válek r. 1813 se produkce ještě zvedla. Dále tady bylo plátenictví, kloboučnictví, punčochářství. Město získalo r.1786 vlastní lékárnu, která předtím byla až v Bílé Vodě. Slibný vývoj města byl náhle přerván katastrofálním ohněm 4. prosince 1825, který od deváté hodiny večerní do třetí hodiny ranní zničil 104 domy. Ohňová zář byla prý patrna až ve Vratislavi a Olomouci. Škoda byla tehdy odhadnuta komisí z Opavy na 291 253 zl.k.m. a jen necelých 8 procent této sumy vynesly sbírky na vyhořelé. Město se z této pohromy vzpamatovávalo jen těžce a ještě koncem 40let zde bylo dost nezastavěných ploch.

Po roce 1830 získal Javorník lepší spojení s okolím vybudováním nových silnic. O cílevědomou výstavbu města po r.1839 se zasloužil zejména tehdejší starosta J.Krischker stavbou mostů, dlážděním ulic a osvětlením města. R.1841 se město dočkalo i poštovního úřadu, kterého se předtím marně domáhalo po 20 let. Revoluční rok1848 byl místními občany přijat s nadšením. Jako všude jinde vznikla i v Javorníku národní garda, která se dostala do sporu s konzervativním střeleckým spolkem, pyšným na svoji dvousetletou tradici. Od roku 1897 byl Javorník spojen se světem lokální železnicí a vznikly zde různé menší podniky a živnosti ( např. kartonážka,košíkářství, městská plynárna atd.).

1 svět. válka byla v převážně německy mluvícím městě přijata s obrovským nadšením, které vystřídalo zděšení, neboť jen za první dva roky válečného běsnění zahynulo na různých bojištích Evropy 38 občanů Javorníka (celkem 72). Dalo by se napsat, že snad neexistovala vesnice nebo město na Javornicku, kde by se nestavěl pomník padlým spoluobčanům.

Vznik Československé republiky byl zde doprovázen nepochopením a demonstracemi místních občanů, kteří se snažili o připojení Javornicka k německé říši.

Navíc došlo i k provokacím, jak ze strany některých občanů, tak i na druhé straně 14.střeleckým plukem, který byl ubytovaný v Javorníku a nahradil italskou 29. legii. Vše vyvrcholilo dne 4.září 1919, kdy byli zastřeleni nedaleko Javorníka dva místní občané. Kdo a proč tehdy začal, se už nikdy pravděpodobně nedovíme, každá ze zúčastněných stran při vyšetřování hájila svoji pravdu. Tyto a další činy tohoto pluku byly důvodem, proč Javorničtí zaslali protestní dopis tehdejšímu prezidentu Československé republiky T.G. Masarykovi.

I když se zdejší obyvatelstvo za první republiky politicky orientovalo na německou křesťanskosociální stranu, nakonec při nástupu fašismu v Evropě i zde došlo k silnému posunu a vítězství přívrženců K.Henleina. Javorník se tehdy stal svědkem těžkých provokací německých ozbrojených jednotek Freikorps, které vyvrcholily ve Vidnavě, kde byli zastřeleni dva členové místní finanční stráže. Nakonec trochu klidu přinesla až mobilizace a vstup československých jednotek do pohraničí. Bohužel javornický výběžek byl obsazen příznivci Hitlera ještě před mnichovskou dohodou v roce 1938, takže se vlastně jako jeden z prvních dostal do pozdější župy Sudety. Přes první naděje a sliby tato změna zdejšímu obyvatelstvu, a to ani německému, nic dobrého nepřinesla. Další světová válka těžce zasáhla zdejší lid a znovu se začaly stavět pomníky padlým ( do dnešní doby se z II. svět.války nezachoval ani jeden).

Došlo k hospodářské krizi kraje, postupně se všechna výroba přeměňovala pro potřeby armády.Při obratu fronty a postupu sovětských vojsk v Evropě se i zde, u Javorníku, začaly kopat obranné linie, které jsou patrné do dnešních dnů, a nakonec se ve městě objevily i některé druhy vojsk Wehrmachtu . I když zde neprošla fronta, pocítili obyvatelé její blízkost, a to bombardováním Javorníku leteckými svazy ruských letadel, která tehdy letěla směrem na Polsko. Javorník se dočkal osvobození 8. května 1945, kdy Rudá armáda vstoupila do města.

Podstatné změny k lepšímu se bohužel Javorník nedočkal ani po roce 1945, kdy začala doba msty. Stavěly se tábory pro německé obyvatelstvo, které bylo určeno k deportaci, docházelo k těžkým zločinům ( znásilňování, vraždy). Byla to tehdy doba bezvládí.

Po odsunu německého obyvatelstva se sem sice nastěhovalo dost českých rodin, ale většina dosavadních hospodářských a společenských svazků byla zpřetrhána. Majetek vratislavského arcibiskupství byl konfiskován až po roce 1948 a lesy byly rozděleny mezi různé státní lesní závody, z nichž jeden byl přímo v Javorníku. V Javorníku nakonec nezůstal žádný větší podnik, určitou náhradou měla být výroba kovového nábytku a plyšových hraček. Velké plány byly spojeny s geologickým průzkumem a následném dolování uranové rudy, které přinesly městu krátký rozvoj, ale původní rozmach se zúžil na minimum. Nakonec zde byl, spíše ze sociálních důvodů, vybudován elektronický závod bývalého národního podniku MEZ Postřelmov, ale ten nenašel v nových podmínkách tržního hospodářství uplatnění a výroba byla zastavena. Značné oživení, i když spíše v menší míře, lze očekávat od soukromého podnikání a turistického ruchu.