Hrabová

I. verze

Nynější Hrabová vznikla asi v době, kdy se osady, tzv. Lhoty zakládaly, tedy v 11. až 12. století. Její původní název zněl Lhota (Lhuota). Lhoty vznikaly tím, že pán dal kus lesa k vykácení a užívání a za určitou dobu - lhuotu - byli obyvatelé od roboty a desátků osvobozeni. Jelikož osad téhož jména bylo několik, za účelem přesného označení se začala nazývat Lhota Habrová. Název vznikl od habrového lesa, který ji obklopoval. Habr, místním názvem hrab či hrabek, proto lid neříkal Habrová, ale Hrabová. Názvosloví Lhota, jako slovo sevšeobecnělé, se za účelem zkrácení zamlčovalo, až na něj bylo zapomenuto a užívá se jen přívlastku Hrabová.

II. verze

Ve 13. století vynikal mocí moravský rod pánů ze Švábenic. Egidius (Idík, Zdík) ze Švábenic měl snad za manželku dceru Šebora Hrabišice ze západních Čech. Zdá se, že on a jejich syn Hrabiš ze Švábenic, uváděný mezi lety 1254 - 1296, byli správci úsovského panství v době, kdy Šumperk ještě nebyl založen. Hrabiš zřejmě založil hrad Rabštejn, a bylo podle něho pojmenováno několil vesnic - Hrabišín, Hraběšice, Hrabenov a Hrabová.

Historie obce

Hrabová za nejstarších časů patřila k panství úsovskému, které bylo majetkem českých králů a bývala k užívání udělována jednotlivým pánům jako manství za věrné služby. Poprvé se připomíná Hrabová v listinných pramenech roku 1344 jako součást panství úsovského, které moravský markrabě Karel udělil bratřím Jaroslavovi a Albertovi ze Šternberka. Už tehdy je také vedle Hrabové jmenován i Vitošov, který se zřejmě jmenuje podle zakladatele Vítoše. Roku 1371 byla Hrabová i s Vitošovem v majetku markraběte Prokopa. V druhé polovině 15. století se stala Hrabová s Vitošovem majetkem Jiřího Tunkla z Brníčka. Roku 1494 to potvrzoval král Vladislav. Tehdy byl v Hrabové panský dvůr a mlýn. Hrabová a Vitošov zůstaly od dob Tunklových natrvalo spojeny se zábřežským panstvím a nesly břemeno roboty s jeho poddanými.

V katastru obce Hrabová zůstaly názvy lokalit Hrabovský a Vitošovský rybník. Největší vodní dílo na Zábřežsku vykonal Jiří Tunkl z Brníčka. Tunklové si zjednali předpoklady pro rozsáhlé rybniční práce tím, že scelili a zvětšili své statky na Zábřežsku a Šumpersku. Jiří Tunkl svedl vodu z močálovitého povodí Moravy do rybníků a tím přispěl k ozdravení kraje. Rybničními pracemi však velmi trpělo místní obyvatelstvo, jak zabráním pozemků pro nové rybníky, tak i těžkými robotami. Jiří Tunkl vystavěl kolem Zábřeha devět rybníků, z nichž největší byl Velký Závořický rybník (186 jiter). K menším rybníkům patřil Hrabovský (86 jiter) a Vitošovský (20 jiter).

JITRO - stará plošná míra představující plochu, kterou oráč zorá od jitra do soumraku. Podle Hájkovy kroniky - 1 jitro = 1 hon = 3085 metrů čtverečních.