Kamenný Přívoz

Nejstarší částí Kamenného Přívozu je osada Hostěradice, která byla původně statkem na stezce z Prahy do jižních částí Země České a Rakous. K Hostěradicím patřil brod a později převoz přes Sázavu. V 11. století na místě tohoto převozu vznikla osada. O výnosnosti zdejšího převozu svědčí okolnost, že kníže Boleslav II. v posledním roce svého života r. 999 při založení kláštera na ostrově u Davle přiřknul výtěžek z převozu tomuto klášteru.

Roku 1205 daroval majitel Hostěradic osadu Kamenný Přívoz Ostrovskému klášteru. Když byl klášter v husitských válkách zbořen, zmocnili se panství Pražané a zastavili pánům sídlícím v Lešanech obec Kamenný Přívoz. Císař Zikmund v r. 1436 potvrdil tuto smlouvu. Tak se stali majiteli poplužního dvora v Hostěradicích s převozem i obcí Kam. Přívoz s dvěma mlýny bratři Jeroným a Jan Buškovi z Čečelic. Jejich potomek Jan Kobičan z Čečelic musel dáti osadu Oujezdec (nyní Kamenný Újezdec) majiteli dvora Netvořic a dvůr Hostěradice s obcí Kam. Přívoz byly připojeny k lešanskému dvoru. To se stalo za panování krále Vladislava r. 1476.

V této době byl majitelem dvora v Lešanech Litvínov z Klinštejna na Hořovicích. V r. 1520 byly Hostěradice, obec Kamenný Přívoz a Oujezdec připojeny k panství týneckému, jehož majitelkou byla Lidmila z Klinštejna. Ta r. 1563 postoupila vše Janu Lobkovicovi z Točníku. Lobkovic téhož roku věnoval získané dědictví k ochraně kapitule sv. Víta na Hradčanech na udržování oltáře sv. Silvestra, a to v chrámu sv. Víta.

V r. 1683 byly hostěradský statek i obec Kamenný Přívoz připojeny k panství lešanskému a tak od té doby prožívala zdejší obec nerozlučně společný osud robotný a celou historii.

V 19. století bylo hlavní obživou plavení dříví po Sázavě, práce v požárských lomech a práce v dolech při těžbě zlata. Z těchto zdrojů obživy stojí za zmínku hlavně plavení dříví vory. Jakmile se hnuly ledy vyrazily dvě party plavců se svými vrátnými (parťáky), se sekyrami a sochory pěšky do Čerčan a někdy až do Chocerad, kde na ně čekaly již prameny. Někdy však museli vázat vory sami po 6 až 8 sdělávat prameny, které potom několika jezy a nebezpečnými říčními zákruty plavili do Davle a dále do Prahy.

V té době, to bylo v roce 1880, se na Přívoze uhlím netopilo, chodilo se na dříví do lesa a každý kus dřeva byl v domácnosti vítán. Proto i plavci po cestě házeli do vody dřevo a houžve. Za splavení jednoho pramene do Prahy dostal plavec 12 zlatých.

Poslední plavec na Sázavě se plavil v letech 1940-1941. Ovšem normální plavecký život zašel po roce 1895 otevřením dráhy zvané dodnes "Posázavský pacifik". Plavecký život zvěčnil ve svém díle spisovatel Posázaví, rodák z Kamenného Přívozu, Jan Morávek.

K historickým zajímavostem patří soubor prehistorické a historické cesty zvané Plavecká v katastru obce Hostěradice, v Kamenném Přívoze pak areál kostela sv. Ludmily, zahrnující vlastní kostel s márnicí, historickou bránu s ohradní zdí a schodištěm.