Drahobudice

V roce 1429 držel Drahobudice Boleslav z Drahobudic, který dal ve vsi vybudovat tvrz. V roce 1438 se obec nacházela v držení Mikuláše Popela z Vesce. Před rokem 1508 byly Drahobudice koupeny ke Hrádku nad Poděhusy, při kterém zůstaly až do roku 1564. Tehdy tvrz zpustla. v roce 1564 se dělili o hrádecké zboží synové Smila Myšky ze Žlunic, který je r. 1593 prodal svému bratru Jaroslavu Myškovi ze Žlunic a na Bečvářích.

Roku 1564 byla ves Drahobudice popsána následovně: Tvrz Drahobudice opušrěná se štěpnicemi a sady s loukou robotní, která jest s rybníkem nade vsí, s loukou pode vsí, rybníkem Volšinkou a loukou nad týmž rybníkem. Rybníky tyto: Nad Haťmi, Pod Tvrzemi, Volšinka, Beznoska, Zvířský a Hluboký. Držitel tohoto dílu povinen byl na Zvířském rybníku vodu držeti, aby rybník Vidlák mohl být loven a naopak.

V tehdejší době bylo v Drahobudicích 17 sedláků a 1 chalupník. Po třicetileté válce 1618-1648 byly Drahobudice tak zpustošeny, že v nich zbyl pouze jeden sedlák Adam Černý. Do roku 1713 zde již bylo 24 hospodářů. Roku 1669 byl založen dvůr Bílkov.

Mnohem více zpráv máme o novější době: 10. dubna 1906 byla zbudována silnice Drahobudice-Červený Hrádek s odbočkou do Bílkova a v r. 1909 bylo započato se stavbou silnice Drahobudice-Sobočice. V červnu a červenci 1909 byla uválcována silnice přes Drahobudice do Hatí s přípojkou ke kostelu a do "Valů".

Roku 1901 byla založena Čtenářská beseda. Zájem občanů byl velký, činnost spolku velmi aktivní, takže se přešlo k nacvičování divadelních představení. R. 1910 byl v obci založen spořitelní a záložní spolek Kampelička, která začala svou činnost r. 1911.

Roku 1914 vypukla první světová válka. Tak jako i z jiných obcí, také z Drahobudic rukovali mladí lidé na frontu. Třináct se jich už nevrátilo. V roce 1921 byla založena tělovýchovná jednota Sokol, bylo přihlášeno 107 členů. V roce 1923 bylo založeno vodní družstvo pro odvodnění pozemků. V roce 1926 byly zahájeny práce na instalaci elektrické sítě a 10. ledna 1907 se pokusně začalo svítit elektrickou energií.

Škola v Drahobudicích byla založena r. 1762. Vyučovalo se v dnešním č.p. 69 na tzv. trucovně. Docházely sem děti z Drahobudic, Bečvár, Jelčan a Hatí. V r. 1788 zde bylo zapsáno 105 dětí s nepravidelnou školní docházkou. V roce 1835-1836 dal Martin Liška, majitel bečvareckého panství postavit novou školní budovu. V roce 1892 odškolením Bečvár se stala škola trojtřídní. Dětí stále ubývalo a v r. 1976 byla škola uzavřena.

První zprávy o kostele v Drahobudicích jsou z r. 1352, kdy zde působil farář Mikuláš. Současná podoba kostela je z r. 1753-1754, kdy jej v pozdně barokním slohu stavěl I.J. Palliardi. Klenba tohoto kostela byla původně, po italském způsobu, pokryta taškami bez dřevěné vazby, které byly položeny přímo na klenbu. Špatné vápno propouštělo vodu střechou a proto byl v r. 1778 kostel nákladem císařovny Marie Terezie opraven. Další důkladná oprava se uskutečnila r. 1807. V roce 1762 byl v obci zřízen farní úřad. Jelikož ve vsi nebyla farní budova, bydlel farář v bečvareckém zámku. Základní kámen ke stavbě budovy fary v Drahobudicích byl položen r. 1763 a r. 1766 byla budova dokončena. Za kostelem je pozdně barokní márnice, stavěná současně s kostelem podle návrhu Palliardiho. V hřbitovní zdi jsou zazděny čtyři náhrobní kameny z bývalého kostela. Tyto náhrobní kameny pocházejí ze 16. století.

Tolik velmi stručné nastínění dějin obce a významných budov v obci. Výše uvedené bylo čerpáno z publikace "Kapitoly z dějin Bečvár a připojených obcí" autorů Z. Bisingera, J. Kamínka, J. Morávka a J. Schwippela.