Chotovice

V polovině 15. století náležely ke zboží pihelského panství, v polovině 17. století se ves Chotovice stala součástí sloupského panství Kolovratů. Jejich potomci - Hroznatové z Kokořova prodali panství Kinským. První zmínka o obci se nachází v Dvorských deskách k roku 1455 („piscina juxta villam Kotwicze"). Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím, od 18. století si místní přivydělávali, tak jako jinde v okolí, zušlechťováním skla. Později místní sedláci zásobovali mléčnými výrobky a masem nedaleké centrum sklářské výroby - Nový Bor.

V roce 1880 žilo v Chotovicích 421 německy hovořících obyvatel. Svým katastrem se Chotovice dotýkají území Nového Boru v části Nové Chotovice, které v roce 1924 splynuly s městem jako část Hřebenka. Kromě Nových Chotovic, které měly ještě část „Neu-Italien" (Nová Itálie), náleží k obci samota zvaná Skála (něm. Steinewand) při silnici z České Lípy do Nového Boru. Nad ní se tyčí Chotovický vrch (Kottowitzer Berg či Kasperberg). Obcí protéká Chotovický potok (Kottowitzer Bach).

Roku 1838 založil místní sedlák Wenzel Helzel v obci jednoduché lázně, které využívaly pramen železité vody a rašeliny těžené v okolí Červeného rybníka (Rotteich) u Pihelu. Časem se lázeňské zařízení, kde se léčila zejména chudokrevnost (blednička) a revmatismus, velice rozrostlo, nemocným byl k dispozici nevelký park ozdobený nezbytnými trpaslíky a vyhledávaná restaurace. Lázně byly v Chotovicích provozovány do roku 1945.

Počátky místního školství se datují již ke konci třicetileté války, vlastní školní budova byla slavnostně otevřena 5. května 1886 a vyučování v ní skončilo krátce po druhé světové válce. Jedinou stavební památkou v obci je kaple Navštívení Panny Marie vystavěná roku 1776.