Březí

Bylo by možné ještě dlouze pokračovat o historii vesnice, která téměř celá (ve své rozloze kolem r. 1900) vznikla dělením zdejšího vladyckého statku. V té době jsou uváděny jako nejdéle držené, rodné domy rodin: Kupských, Hálovy, Hejtmánkovy, Voborných a Melicharovy - a katastrální trati s názvy (v původním pravopise) : „V ochoze, Na obětinkách, Na horce, Na černých, U jezírka, Pod horkou, U březin, Na dolinách, Na vrškách, V rybníčkách, Na kalašnici, U okruhlice, Na outratě, Ve žlebě, Na obecňákách, Ve vlčkách, V bařinách, Na kolujnách, V hadích horách, Na zadních honech“ aj. Názvy jistě výstižné, jazykově pestré a zajímavé.

Zajímavý byl také vývoj osídlení obce: Koncem XVI. stol. mělo Březí 15 „gruntů a podsedků“, o dvě století to již bylo 32 domů a po dalších sto letech, v roce 1890 bylo v obci evidováno již 54 čísel. Při sčítání lidu v roce 1926 uvádí kronikář 363 osob žijících v Březí a 69 na Ondruškách, což bylo asi historické maximum. Při sčítání v roce 1961 to už bylo pouze 253 obyvatel. V současné době žije v obci trvale 183 obyvatel v 74 číslech popisných.

Již zmíněnou nepřehlédnutelnou dominantou obce, symbolemhistorického kulturního dědictví a odkazu předků, je kostel zasvěcený „Jménu Panny Marie“. Byl vystavěn společně s farou v roce 1788, v době „josefínských reforem“- rušení klášterů a regulací farností, kdy zde byla zavedena samostatná duchovní správa a zřízena škola. Do té doby bylo Březí přifařeno do Osové Bítýšky. Celé vnitřní zařízení kostela bylo tehdy převezeno ze zrušeného kapucínského kláštera v Jihlavě. V roce 1861 byla ke kostelu přistavěna štíhlá věž se třemi zvony. Za kostelem je hřbitov a v těsném sousedství zmíněná fara se školou. Škola neměla dlouho vlastní budovu, vyučovalo se v domě č. 12. Ta byla postavena až v roce 1858, potom zbořena a v roce 1879 znovu vystavěna a posléze v roce 1881 rozšířena na školu dvojtřídní.

Zejména mladým je nutno připomenout, že Evropa se nevyznačovala pouze kulturností, ale také nesmyslným válečným běsněním, které vyvrcholilo v minulém století. Vždyť do této malé obce se nevrátilo 17 mladých mužů, mnohdy ještě chlapců, kteří vykrváceli na bojištích během I. světové války v letech 1914–1918.