Hledat firmy v obci Bobrůvka
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Nabídka práce v okolí 30 km 222 firem

Hornoměstská 383/60, Velké Meziříčí12,19 km

K Novému nádraží 1345, Velké Meziříčí12,19 km

Petrovická 312, Nové Město na Moravě12,19 km

K Novému nádraží 2059/6, Velké Meziříčí12,22 km

Průmyslová 2165, Velké Meziříčí12,24 km

U Tržiště 2204, Velké Meziříčí12,28 km

U Tržiště 685/1, Velké Meziříčí12,30 km

Průmyslová 2047, Velké Meziříčí12,31 km

Průmyslová 2081, Velké Meziříčí12,53 km

Průmyslová 2086, Velké Meziříčí12,55 km

Vratislavovo náměstí 12, Nové Město na Moravě12,63 km

Oslavická 152/8, Velké Meziříčí12,70 km

Třebíčská 1299/56, Velké Meziříčí12,71 km

Březí nad Oslavou12,71 km

Vratislavovo náměstí 115, Nové Město na Moravě12,71 km

Průmyslová 1420, Bystřice nad Pernštejnem12,76 km

Žďárská 68, Nové Město na Moravě12,90 km

Třebíčská 194/64, Velké Meziříčí12,90 km

Masarykova 305, Nové Město na Moravě12,97 km

Františkov 812/12, Velké Meziříčí13,04 km

Historie obce Bobrůvka celá historie

Nejstarší zpráva o Bobrůvce je z roku 1262, kdy daroval Smil z Lichtenburka žďárskému klášteru manželčinu ves "Cappil Bobrowe" s neosídleným okolím. Eliška byla dcerou Přibyslava z Křížanova, jednoho z prvních kolonizátorů celé zdejší oblasti. Sestrou Elišky byla sv. Zdislava, provdaná za Havla z Lemberka a Eufemie manželky Bočka z Obřan - zakladatele žďárského kláštera. Podle dohledaných údajů měla ves už 127 obyvatel. Kostel sv. Bartoloměje byl založen zřejmě současně s osadou "Cappil Bobrowe" v období let 1240 až 1262 pravděpodobně vladyky z Bobrůvky.

V roce 1390 připomíná se Václav z Bobrůvky (zřejmě vladyka), který byl notářem Jana z Meziříče. Jeho syn Zikmund z Bobrůvky jako svědek jisté soudní při v roce 1437 užívá rodovou pečeť. Znakem pečeti je stojící pes a kolem znaku je v jazyce českém psáno "Pečeť Sigmunda z Bobrowki". Znak pánů z Bobrůvky přešel i do pečeti obce Bobrůvky, která je uložena v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Vladyckým sídlem a pozdější rychtou byl pravděpodobně nynější dům číslo 1, který býval vždy zděný, kdežto ostatní stavení byla dřevěná.

Po roce 1444 svobodný vladycký rod vymírá. V roce 1476 patřila již vesnice žďárskému klášteru. Dle zápisu z urbáře z r. 1483 zde mimo svobodné rychty a kostelního statku bylo 19 gruntovních usedlostí. Obec ročně odváděla klášteru 5 kop, 28gr., 1 den úroku a 20 slepic. Klášteru nerobotovali, pouze snad pánu opravnímu (rychtě). V roce 1597 opat žďárského kláštera Bobrůvky i sousední dvůr v Radešíně prodal panu Samuelovi Radešínskému z Radešovic. Od něj pak v roce 1607 koupil celé radešínské panství i s Bobrůvkou kníže kardinál František z Dietrichštejnů - biskup olomoucký. V této době zde byla zákupní rychta, 19 sedláků a 2 chalupníci. Kníže Maxmilián z Dietrechštejnu pak v roce 1638 prodal radešínské panství i s Bobrůvkou zpět cisterciáckému klášteru ve Žďáře. K roku 1664 je doložen seznam gruntů a obyvatel po těžkých dobách třicetileté války, kdy zde bylo pouhých 96 obyvatel. Majitelé gruntů jsou zde uvedeni podlečísel popisných a mnohá jména jsou ve vesnici známa jménem "po domě" i v dnešní době. Je-li některý grunt vynechán, znamená to,že byl v té době pustým a neobydleným jako např.č. 2.

Seznam:

Vít Straka - rychtář, Mikoláš Souček, Matěj Černý, Jan Čapek, Jan Štědroň, Martin Zima, Jan Petržálek, Vondra Vavera, Jan Čech, Lukeš Kovář, Vondra Provazník, Vít Jež, Pavel Sejkora, Petr Cempirek. Podruzi - Jan Dostál, Říha Kejklíř a Pavel Pastýř.

V roce 1775 se z nařízení zemského gubernia seskupili mlynáři z Bobrové a okolí do samostatného mlynářského cechu v Horní Bobrové. Členy byli i Mikuláš Straka a Václav Klíma, mlynáři z Bobrůvky. Po roce 1784 byl z majetku zrušeného žďárského kláštera utvořen tzv. náboženský fond panství žďárského, k němuž vesnice patřila. Od roku 1826 byl tento fond spojen s tzv. c.k. zcizovací komisí státních statků a panství Radešín, jemuž Bobrůvka podléhala, bylo prodáno panu Františku Schneidrovi. V roce 1850 byla utvořena místní obec s 344 obyvateli a zvolen první starosta (Jan Černý,č. p. 4). Dle sčítání v roce 1880 zde bylo 67 domů a 455 obyvatel (zřejmě nejvyšší počet obyvatel v historii obce) .

1. světové války se zúčastnilo 99 občanů, z nichž 15 se stalo její obětí a 5 bylo v ruských legiích.

V roce 1930 byla provedena elektrizace obce.

2. světová válka si opět vybrala krutou daň i v naší obci.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.