Blažejovice

První zpráva o obci pochází z roku 1352, ze stvrzovací listiny krále Karla IV.

O něco mladší je zřejmě dnes k Blažejovicím náležící osada Vítonice, o níž se poprvé zmiňuje zpráva z archivu vyšehradské kapituly z roku 1407. I Vítonice získaly jméno podle kanovníka jehož byly prebendou, ovšem tentokrát Víta. Vítonice se však vyvýjely pomaleji než Blažejovice, ještě na konci osmnáctého století zde byl pouze poplužní dvůr, hospoda a hájenka.

Veškerý majetek ztratila kapitula v době husitských válek a císař Zikmund pak připsal Blažejovice rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy. Od něj je v roce 1547 koupil Jindřich Kekule ze Stradonic. Po něm přešly na Štěpána Střelu z Rokyc a poté, od roku 1611 byly vlastníky Vraždové z Kunvaldu. Tehdy byla postavena dřevěná zvonice na níž byl zavěšen zvon Václav, který visí v kapličce na blažejovické návsi dodnes.

V roce 1695 propadla obec královské komoře, od které je koupil její prezident hrabě Jindřich Berka z Hovora a obratem prodal hraběti Janu Leopoldovi Donátu z Trautsonu a Falkenštejna. Ten skoupil i okolní obce a za sídlo panství zvolil Dolní Kralovice.

V roce 1766 pak celé panství koupil Josef Palm z Guldenfingen. Jeho potomci však panství zadlužili a postupně prodali. V roce 1844 jej ve veřejné dražbě koupil kníže Vilém Vincenc z Auerspergu. Část panství přešla na stát už po první světové válce, zbytek po roce 1945.

Dvacáté století přineslo blažejovickým občanům školu, dostavěnou v roce 1910. Časem však ubylo dětí a tak byla v roce 1973 zrušena. Dnes slouží budova jako sídlo Obecního úřadu.

Největší stavební rozvoj obce probíhal v době první republiky, kdy bylo postaveno 10 nových domů a další opraveny.

Po déle trvajícím snažení byl v roce 1971 založen v obci hasičský sbor, který si po dvanácti letech postavil zbrojnici a pravidelnými hasičskými bály zpestřuje kulturní život obce.

V devadesátých letech byla v obci vybudována kanalizace a vodovod, péče se také věnuje údržbě blažejovických rybníků.