Babice

Až do třicetileté války byly Babice českou obcí - dokládají to i místní názvy: Dílce, Dračky, Mariánka, Dostálov, i názvy lesů: Mariánka, Lískovec.

Po Bílé Hoře nastává germanizace obyvatel, která je podporována německou vrchností, úřady, školou i církví. Když za vlády Josefa II. byl klášter zrušen, dostaly se Babice pod správu náboženského fondu a sdílely osudy vesnic panství kláštera Hradisko. Majetek augustiniánského kláštera byl zkonfiskován, babický dvůr rozparcelován a pozemky odprodány německým osadníkům. Tak roku 1786 vzniká osada zvaná Heřmanec. Do čela byl zvolen jistý Eger - po něm pak název osady Egrov, německy Egersdorf .

Též konfiskace pozemků uspíšila poněmčení starousedlíků. Egrov až do roku 1850 volil vlastního rychtáře, potom byla osada spojena s Babicemi. Součástí Babic byla též samota s hostincem (Filzlaus).

V roce 1850 se staly Babice samostatnou obcí šternberského okresu.

Farní kostel v Babicích je připomínán již v roce 1339. Za třicetileté války fara zanikla. Obnoven byl jen filiální kostel šternberské fary - klasicistní architektura z konce osmnáctého století - kostel Všech svatých na návsi. U kostela býval hřbitov, po druhé světové válce se zde však přestalo pohřbívat, a tak bylo v roce 1965 rozhodnuto, že bude hřbitov zrušen (1982).

Z konce 18. století jsou i boží muka (viz obrázek), barokní zděná trojboká stavba. Nachází se na konci obce u silnice do Krakořic. O zbožnosti babických svědčí i četné kříže většinou z druhé poloviny 19. století.

Roku 1958 byla objevena šternberským farářem, děkanem Pospíšilem ve zdejší kapličce vzácná soška madony ze 14. století. Ta pochází pravděpodobně z augustiniánského kláštera po jeho konfiskaci v době vlády císaře Josefa II. Nyní je umístěna na hradě Šternberk.