Arneštovice

Knihu plnou zajímavého čtení, historických i současných fotografií lze získat na obecním úřadě.

Katastrální území Arneštovic leželo v minulosti na pomezí dvou krajů. Oblasti ležící severním směrem Lukavec, Křešín, Košetice patřily až do poloviny 19. století k Čáslavsku. Naopak Hořepnicko a Červenořečicko bylo součástí kraje Bechyňského a od roku 1751 Táborského. V vytyčování hranic jednotlivých krajů sehrály důležitou úlohu i přírodní podmínky.

Záznamy pro arneštovské poddané, kteří patřili k loutkovsko-hořepnickému panství, nacházíme v písemnostech Bechyňska a později Táborska. Naopak zdejší svobodníci patřili k Čáslavskému kraji. Na základě první písemné zmínky o Arneštovicích z roku 1403 lze usuzovat, že držitelem vesnice byl Ondřej řečený Šafrán z Bělé, který ji právě tehdy prodal vyšehradské kapitule.

Nejstarší zmínky o osobách nešlechtického původu se v Arneštovicích týkají tzv. svobodníků. Jako svobodní sedláci tvořili ve feudální společnosti samostatnou sociální skupinu. Tyto osoby měli dědičně v držení svobodný nemovitý majetek podobného rozsahu jako poddanská usedlost (dvory, pole louky, lesy) nazývaný „svobodství, dědictví“. To bylo spravováno zemským soudem a zápisy o něm byly vkládány do desek zemských, jakýchsi pozemkových knih pro šlechtu. Ve správních věcech podléhali krajským a nejvyšším zemským úřadům. Jejich povinností krajským berníkům odvádět zemskou berni a často i poskytovat vojenské služby. Samotní držitelé těchto statků neměli žádná politická práva (nebyli zastoupeni na zemském sněmu), nepodléhali ani žádné soukromé vrchnosti, ale byli podřízeni přímo králi jako pánovi celé země a jeho úřadům.

Na vesnici rozeznáváme dva základní typy stavení: usedlosti a chalupy. Větší grunty tvoří zvlášť obytné stavení se samostatnými hospodářskými objekty. Naopak chalupou označujeme stavení, které má obytnou i hospodářskou část v jednom objektu. Hlavními částmi usedlosti je obytný dům, stáj, komora čili sýpka, kolna a stodola.

Arneštovice si svůj pravidelný půdorys zachovaly v podstatě dodnes. Samozřejmě oproti situaci ve středověku došlo k podstatnému zahuštění usedlostí a mírnému rozšíření zástavby směrem k silnici k Hořepníku.

Podobu Arneštovic můžeme poprvé přesněji rekonstruovat na základě soupisu desátků z roku 1727, který uvádí celkem 19 domů. Nejsou zde sice uvedena žádná čísla popisná, ale podle pozdějších jmen majitelů či jmen po chalupách lze usuzovat jaký byl jejich sled. V této době byly všechny usedlosti postaveny kolem návsi.

Z období po konskripčním číslování domů v roce 1770 máme dochovány urbariální smlouvy, kde je uvedeno 22 domů. Oproti počátku 18. století přibylo čp. 11 a začaly se stavět domky i uprostřed návsi.