Zbýšov

První skutečnou zmínkou o naší obci je pak listina z 2. 7. 1280, kterou zemský maršálek Bohuš z Drahotuš věnoval osadu Zbiscowiz své dceři Herce a oslavanskému klášteru. V pozdějších letech se setkáváme s dalšími přepisy tohoto názvu. Tak v listině datované o rok později je uváděn Sbizowich, roku 1288 Biospicz a ještě později Wessau. K posouzení dalšího vývoje názvu obce slouží dvě nejstarší zbýšovské pečetě. Na první z nich, doložené na katastru z roku 1749 je v majuskulou psané legendě uveden název „diedina Spasow“ a na druhé zbýšovské pečeti z roku 1771 najdeme již označení „diedina Zpeischow“. A toto označení Zbejšov se udrželo až do února roku 1925, kdy byl Zbejšov úředně přejmenován na Zbýšov.

Po převedení obce k oslavanskému klášteru má Zbýšov společnou vrchnost a dějiny s oslavanským panstvím. Když pak oslavanský klášter v letech 1516-1526 vyhořel, jeho statky i se Zbýšovem držel pan Kuna z Kunštátu a po něm Vilém z Kunštátu, který oslavanské zboží a s ním obec Zbýšov zastavil před rokem 1547 Albrechtu Bošovskému z Polanky. V následujících letech se v držení tohoto panství vystřídali mnozí majitelé. Roku 1548 je získal Beneš Bubenský z Chlumu, po něm 1557 Václav Hodický z Hodic, dalšími majiteli byli Volf starší Krajíř z Krajku, Kryštof z Altmanu a další. V polovině 17. století přešlo sňatkem na Arnošta hraběte Mollarta, který prodal Oslavany klášteru Králové na Starém Brně. V roce 1925 byl ze Zbýšova vytvořen zbytkový statek, který se stal majetkem bratrů Vincence a Bedřicha Holle.

Počátkem 17. století měl Zbýšov 29 domů, z nichž po třicetileté válce zůstalo obydlených pouze 16. Období nevolnictví se nevyhnulo ani Zbýšovu. Předkové byli především zemědělci, o čemž svědčí i skutečnost, že až do roku 1820 se v trati Vinohrádky pěstovalo víno. V roce 1790 se zde již nacházelo 53 domů a počet obyvatel dosahoval 313. V polovině 19. století se vlivem nastupující průmyslové revoluce mění od základu i charakter obce. Nálezem kamenného uhlí v roce 1820 byly položeny základy kamenouhelného těžířstva „Lásky boží“ a obec získává průmyslový ráz. Toto období je současně dobou horečné výstavby obce. V roce 1882 byla obnovena fara a roku 1893 vystavěn nový kostel sv. Martina. Přistěhováním hornických rodin vzrostl počet dětí a byla roku 1860 vystavěna škola, dvoutřídka, která se později rozšířila. Roku 1906 došlo k zřízení poštovního úřadu.

Rozvoj obce přerušilo vypuknutí 1. světové války. Během 1. republiky dochází v obci k další stavební činnosti. V roce 1922 byla zřízena obecní knihovna a v roce 1924 postaven „Dělnický dům“. Roku 1932 po několika stížnostech a jednáních obecní rady byl zřízen obecní vodovod. Od roku 1940 pociťují Zbýšovští zvýšený nátlak ve všech oblastech společenského života. Válečná léta nesou i rozmach důlního podnikání. Dochází ke zvyšování mezd horníků, do dolů jsou zaváděny nové dokonalejší stroje. Po dobu okupace pracovala v ilegalitě skupina chlapců ze Zbýšova a okolí pod názvem „Slovanská domovina“. V letech války sídlilo ve Zbýšově gestapo, jemuž padlo za oběť několik zbýšovských občanů. Jejich jména jsou vyryta se jmény sovětských vojáků na zbýšovském pomníku padlým spolu s těmi, kteří zahynuli při osvobozování obce. Po osvobození Zbýšova Rudou armádou a vítězství socialistické revoluce v únoru 1948 se vytvořili podmínky pro výstavbu obce. Došlo k výstavbě dolů Antonín, Jindřich a Anenská.

Významným mezníkem poválečného vývoje obce je rok 1965, kdy dochází 1. ledna k povýšení Zbýšova na město. V roce 1962 byla otevřena nová mateřská škola a zdravotní středisko, 1979 druhá mateřská škola a 1963 dokončena stavba koupaliště a 1968 doplněno čističkou a úpravnou vody. V roce 1973 dobudován stadion a 1977 otevřeno Kino Horník. Ukončení těžby uhlí na počátku 90. let bylo velkým zásahem do života obyvatel obce. Z významných investičních akcí posledních let je nutné zmínit plynofikaci obce, rekonstrukci bývalé báňské záchranné stanice na bytový dům, rekonstrukci koupaliště, které je skutečnou chloubou obce a především rekonstrukci čistírny odpadních vod.